Záhady Poklady Literatura Zajímavosti Království Slovník Hudba Kdo jsem


Hledání vrtulového Mustanga aneb povídání nestora českých hledačů pokladů


Jak jsme šli hledat vrtulového Mustanga z druhé světové války a našli trosky tryskového letadla, které tam nikdy nebylo. Někdy okolo roku 1990, když jsme začínali s detektory a hledali zbytky válečných letadel, jsem se z vyprávění jednoho kolegy v zaměstnání dozvěděl o dopadu letadla P- 51 Mustang. Byl to americký stíhací jednomístný letoun s pístovým motorem. Kolega sloužil v šedesátých letech na západní hranici u Pohraniční stráže (osada Tři sekery) jako údržbář – elektrotechnik, a protože to je člověk zajímající se o historii a techniku, udivil ho uprostřed lesa na mechu ležící kus křídla letadla s vyklápěcím, přistávacím reflektorem. Na místě vymontoval reflektor s elektromotorem a odnesl si jej do kasáren. Zbytek křídla nechal v lese. Po prohlídce našel na servomotoru označení americké firmy. Ale časem se motorek samozřejmě ztratil, ale vzpomínka na zbytek křídla mu zůstal v paměti. Někdo mu tehdy řekl, že je to americký Mustang. Při diskuzích o tom, co se dá najít s detektory kovů mi tento příběh vyprávěl a ihned jsme se domluvili na společné cestě za Mariánské Lázně. To místo totiž leží v tehdy čerstvě uvolněné hraniční zóně, kam celých 50 roků nikdo nemohl vstoupit, takže byl předpoklad, že zbytek věcí tam zůstal v původním stavu. Ale trvalo několik let, než jsme si domluvili společný termín pro na cestu za naším „pokladem“. S volným časem jsem měl problém, již několik let jsem hledal s detektory a jezdili po Čechách a Moravě (občas i do Německa na ústupovou cestu Drážďany – Praha) „kopat“ německé odznaky a občas i letadla, která byla sestřelena nad českým územím. V tu dobu totiž nebyl problém něco najít. Proto nebyl čas se zabývat „nějakým“ letadlem z druhé války, vždyť se jezdilo téměř každý pátek na výpravy do Jižních Čech na „lágry“. Byly to doslova žně, kdy nebyl problém za den vykopat pět až osm odznaků, občas se samozřejmě jelo domů i s prázdnou. Dnes je to zcela naopak. Tehdy nebyl problém s „plážákem“ White´s - AF 101, což je dnes úsměv vyvolávající model, najít denně 4 -6 odznaků! Plus nějaké ta „železa“ k tomu.

Ale na podzim za prvních mrazů, myslím, že v roce 1994, jsme jeli konečně pro zbytek křídla z letadla. Alespoň pro ten zbytek, protože jsme měli zprávy o tom, že tam je i motor. Po příjezdu do lokality za Mariánskými Lázněmi jsme poměrně těžko hledali i místo bývalých ubikací, tzv. „roty“. Po zeptání jsme našli konečně alespoň křižovatku a cestu, protože se zcela změnil les. Respektive, ten les zmizel. Vlastně nezmizel, ale odváželi jej do papíren, za hranice, pochopitelně. Opravdu to byl problém, protože ani důstojník pohraniční stráže, jenž tam denně jezdil, si nebyl jist. Hledali jsme s detektory (už ale Spektrum od White´s) v místě nálezu kusu křídla s reflektorem celý den a nic, jen střely z pušek ráže 7,98 mm. To je ráže pušek Mauser K 98 k, které používali němečtí vojáci, ale po ukončení války i českoslovenští pohraničáři. Nenašli jsme vysvětlení ani u místních obyvatel. Nikdy tam střelnice nebyla a nikdo tam nestřílel. Ovšem původní obyvatelé byli odsunutí Němci. Možná to byly pozůstatky z konce války, možná někdo usilovně pytlačil. Ale my jsme hledali kusy křídla, a to tam nebylo. Běžně po dopadu letadla nacházíte kusy duralu v okruhu několika set metrů, děti a zvědaví lidé zajímavé kusy duralu brali do rukou a odhazovali po prohlédnutí podél cest od místa dopadu. Zde ale nic takového nebylo, vůbec nic. Takže jsme získali názor, že šlo prostě o kus letadla, které se rozpadlo ve vzduchu. To je zcela běžné v Krušných horách, kde je spousta těchto „dílů“ z dob amerických náletů na chemické závody v Litvínově. Tma nás donutila odejít bez jakéhokoliv nálezu dílu letadla z lesa. Jen rezavé pasti na zvěř a různé střely. Druhý den jsme vyhledali hajného, jenž znal údajné místo dopadu, nechtěli jsme už nic ponechat náhodě. Dovedl nás k mýtině bez starších vysokých smrků a ukázal na ni. Vyjeté koleje, nyní zarostlé maliním, svědčily o bývalém ruchu. Opravdu jsme začali nacházet kusy duralu, navenek stříbrné a vnitřní barva zelená. Typické pro americké stroje. Ovšem začali jsme nacházet i lopatky z turbíny. Ty tam ale nepatřily. A když jsme našli i servomotory s rokem výroby 59. To už nám bylo jasné, že P – 51, Mustanga nenajdeme. Podle štítků šlo o americké letadlo, a podle lopatek turbíny s tryskovým motorem, ale na našem území? Po dvou hodinách jsem našel největší nález, kus křídla s výsostným znakem poválečného Německa. Ovšem nejošklivější byl nález padákových přezek. To mohlo znamenalo, že pilot byl době dopadu v kabině. Sedli jsme si a nebylo nám vůbec jasné o co jde. Co jsme našli? To nám nešlo do hlavy až do večera, než jsme pracně sehnali člověka jenž „tam někde s motorovou pilou řezal od letadla přeražené stromy“. Takže ten člověk tam byl dovezen narychlo z domova, aby vyčistil prostor od poražených kmenů. Jak vzpomínal, nebyl tam tehdy žádný voják základní služby, jen všichni v civilu a sem tam slyšel ruštinu. Při silnici prý stála spousta civilních osobních vozů Tatra černé barvy. Prý tam spadl Mig – 15, ale pilot se zachránil. Tak zněla odpověď na jeho otázku, když se ptal, co se tam stalo. Týden nesměla do prostoru dopadu ani Pohraniční stráž. Jen prý odvážely věci pryč z lesa. Dokonce i „velký motor jako roura“ ležel asi 400 m od místa dopadu, bylo kousek od cesty, kde s ním zastavili. Také kolem něj chodily lidé a fotografovali jej. V hospodě se nám podařilo najít důstojníka Pohraniční stráže, jenž tehdy sloužil v tomto prostoru. Ten věděl více, prý bylo vše tajné, ale mělo to být dvoumístné letadlo, které „provokovalo“ a v mlze narazilo do kopce. Kopec tam byl, ale něm byla slavná, proslulá odposlouchávací stanice Dyleň, kompletně postavená z nekovových materiálů. Samozřejmě na této stanici sloužili i sovětští „poradci“. Dost se o této stanici psalo po roce 1989. Pokud jsme se zamysleli, nešlo nám to do hlavy, motor jinde, v letadle měli být dva lidé, prý se tam nacházely i nevystřelené náboje (ty jsme nenašli). Letadlo se evidentně rozpadlo ve vzduchu. Vše posbírané vojáky základní služby po týdnu hledání odborníků v civilu. Samozřejmě pod dohledem přísných civilistů. Také jsme našli bajonet české výroby vz. 58, takže to muselo být po roce 58. Podávací dráhu do kanónu, závěr kanónu s elektrickým ovládáním, aerodynamický plášť hlavně kanónu, to vše jsme našli, vše se znaky výroby v USA. Věci jsme odvezli domů a jeden člověk, jenž má kontakty na zahraniční spisovatele, kteří se zajímají o dopadená letadla, se rozhodl zjistit touto cestou o jaký dopad se jedná. Neměl to být problém. Ale po měsíci dostal odpověď, že žádné německé letadlo nespadlo na území České republiky. To byla oficielní odpověď. Dále jsme neměli chuť „štourat“ se v tomto dopadu. Jelikož jsme odvezli i plášť z palubního kanónu, nešlo o civilní školní letoun. Po srovnání dílů jsme nakonec došli k názoru, že by mělo jít o stíhací letoun F-104 Starfighter, který byl jako první ozbrojený letoun dodán NATO pro německou Luftwaffe.

Ten byl mezi piloty tehdy neblaze nazýván „Létající rakev“. Z dílů bylo jasné, že šlo zbraněmi vybavený letoun, možná průzkumné verze. Ale když žádný tam vlastně nebyl? Po dotazu na českou stranu, co tam vlastně spadlo, se kolega také nic nedozvěděl. A že v tuto dobu se informace podávaly. Asi tam nic nespadlo a my jsme si tu hromadu duralu vymysleli, museli jsme se tomu smát. Dále jsme se o to nezajímali, nepovažovali jsme za nutné na sebe upozorňovat v nějakých magazínech o letadlech. Však „asi“ ani dnes nemá žádný rozumný majitel detektoru, jenž má zajímavé nálezy, zájem o svou reklamu. Smát se musím při prohlížení obrázků nálezů na jednom webu, ovšem mám přitom pocit, že ti co tam vystavují své kontroverzní nálezy, nám silně ubližují. Musím se smát při „nálezech“ evidentních falzifikátů z Polska za 280 Kč, upatlaných hlínou. Nebo nálezy odznaků z okolí Náchoda, v lednu, kdy tam bylo – 12 stupňů mrazu a 40 cm sněhu. Ovšem nechápu co s tím sledují provozovatelé tohoto webu. Sledovanost? Vždyť ti lidé snad ani nechápou, že škodí všem majitelům detektorů i sami sobě. Ale pryč od této skupiny lidí. Po letech jsem o tomto letadle bavil na leteckém dnu v Hradci Králové s jedním stíhačem v důchodu, zasmál se tomuto příběhu a řekl, že to bylo jediné letadlo sestřelené po válce. Tento případ byl velmi populární mezi všemi piloty (tehdy MiG-19). A na otázku proč se o tom nic neví, odpověděl s úsměvem, že to nebylo „žádoucí“ ani pro jednu stranu v době studené války. Na osud posádky jsem raději už neptal. Asi verze o havárii v Německu. To by bylo možné logické vysvětlení pro vyhýbavé odpovědi, jaké jsme před léty dostali. Kus křídla s polovinou maltézského kříže a jiné předměty jsem daroval do soukromé sbírky. Kam s tím také, když letadlo neexistovalo, že? Ale ještě jsou v soukromích sbírkách jiné díly, které svědčí o existenci tohoto dopadu. Záměrně píši o dopadu, protože neexistuje žádná zpráva oficielní potvrzující sestřel nebo havárii. Dopad je realita. Některé díly má největší sběratel letadel, můj dlouholetý kamarád, pan Tarantík z Chrástu u Plzně, po vyřízení mého pozdravu vám je určitě ukáže. Snad bude vědět i něco více než já. Já jsem se po tomto dopadu neptal. A tak vlastně dodnes není tato věc oficielně vysvětlena.

Zdeněk Moltaš ©

Mohlo by Vás zajímat: A jak se nevyplatí hledat ani to, co víme, že tam někde je... (Old Anglia) a Zasněná povídka o hledání pokladů

Zpět